Konkurenceschopnost a konkurence v železniční dopravě – možnosti a limity hospodářské politiky

2008-2010
Investor: Grantová agentura České republiky (GAČR), 402/08/1438

Cíl: stanovení možností a mezí působení konkurence na trhu železničních dopravních služeb a identifikace možností a mezí hospodářské politiky pro revitalizaci železnice jako konkurenceschopného dopravního módu.

Hlavní výstupy

• The State and Railways - A Historical Comparison of Economic Policy in Relation to Railways
• Competition Limits in Railway Transport
• Makroekonomické aspekty hodnocení dopravních projektů z hlediska uživatele
• Applying the life cycle theory: the rise and fall of railways
• Impacts of Unbundling on Competitiveness of Railways
• Czech Military Railways – History and a Comparative Analysis of the Czech Railway Network’s Efficiency

Předmět řešení: Základní analýza odvětví železniční dopravy provedená na základě obecných kritérií standardní ekonomické teorie: (i) existence utopených nákladů (sunk costs), (ii) úspory z rozsahu (economies of scale), (iii) úspory z hustoty dopravy (economies of transport density), (iv) síťový efekt (network economies) a (v) úspory ze struktury (economies of scope). Tato kritéria jsou klíčová pro analýzu ekonomické efektivnosti dopravních služeb. Pro železniční dopravu je (a vždy byla) směrodatná dopravní politika státu, neboť stát rozhoduje o cílech, preferencích a do značné míry i nákladech jednotlivých dopravních módů na základě nejen ekonomických, ale i společenských kritérií. Za společenská kritéria považujeme taková, která ovlivňují jednání státu ve snaze omezit negativní dopady dopravy na společnost nebo naopak zvýšit společenský užitek z dopravy, který by nebyl dosažitelný tržními silami (což ovšem znamená přerozdělení užitků mezi skupinami subjektů).

Společenská kritéria jsou založena na několika teoretických konceptech, jež stát může brát v úvahu při volbě strategie dopravní politiky. Výsledný model dopravní politiky je tak založen na posouzení ekonomických i společenských kritérií, přičemž váha jednotlivým kritériím je přisuzována zcela arbitrárně. To, co bychom mohli nazvat „společensky efektivním provozem“ obecně neexistuje – lze jej však vymezit negativně, tj. definovat situace, které „společensky efektivní“ zcela jistě nejsou. Tento přístup byl zvolen v tomto projektu, aby mohla být železniční doprava posouzena z pohledu hospodářské politiky státu.