Železniční doprava – institucionální postavení, hospodářská politika a ekonomická teorie

2004-2006
Investor: Grantová agentura České republiky (GAČR), 402/04/2128

Cíl: odkrýt a definovat zákonitosti vztahu státu a železniční dopravy a navrhnout optimální pojetí hospodářské politiky ve vztahu k železnicím s variantami vzhledem k nastaveným společenským cílům a návrh změn institucionálního postavení železniční dopravy v hospodářsko politickém systému země.

Hlavní výstupy

• Vývoj železniční dopravy v Evropě a její pozice v evropské dopravní politice
• Železnice v Evropě a evropská dopravní politika
• Evropská dopravní politika - kritika a geografické hodnocení
• Ekonomické dějiny železniční sítě České republiky - mýty, omyly a iluze v hospodářské politice a path dependence železných drah
• Faktory efektivnosti železniční dopravy - Jak rozhodovat o dopravní politice?
• Problémy železniční dopravy v historické perspektivě
• Ekonomické aspekty železniční dopravy
• Železniční doprava - institucionální postavení, hospodářská politika a ekonomická teorie

Předmět řešení: Jádrem metodiky projektu byla fundamentální analýza založená na obecné ekonomické teorii: na železniční dopravu se hledí jako na statek a tento je analyzován z hlediska teorie užitku, efektivnosti, zisku, rozdělení důchodů, externalit atd. Zdroje pro tuto analýzu pocházely z několika oblastí, v nichž se odráží interdisciplinární přístup k řešení. První oblastí byly historické reálie vzniku, rozvoje, zlatého věku, úpadku a znovuobjevení železniční dopravy v jednotlivých zemích; tato data byla na základě komparativní analýzy srovnána mezi sebou. Současně byl na základě systémové analýzy sledován přístup hospodářské politiky k železnicím v určitém čase a místě a v kontextu s obecnou ekonomickou teorií byl sledován vztah mezi vytčenými hospodářsko politickými cíli, jejich naplněním, účinností a efektivností zvoleného řešení. Na základě tohoto rozboru bylo potom možné zobecnit výsledky a definovat několik archetypů institucionálního zakotvení železniční dopravy v národním hospodářství. Tyto archetypy byly definovány obecnými, všeobecně platnými podmínkami, nadčasově vzhledem k technickému pokroku a sociálně politické situaci. Doplněním těchto údajů z reálií daného času a prostoru a nastavením hospodářsko politických cílů bylo možno aplikovat jednotlivé archetypy jako základ variantní strategie dopravní politiky pro konkrétní zemi v konkrétním čase.